Poprvé jsem tedy začala s tvorbou v roce 2004, vyráběla jsem panenky a sošky z vaty a také sošky z nepálené hlíny.  Byla jsem tehdy na mateřské. Dokázala jsem u výroby  prosedět dlouho do noci, když děti spaly. Už tehdy jsem si všímala, že místo abych byla po celém dni unavená a v noci brzy spala, mé tvoření mne jako by nabíjelo. Všimla jsem si už tehdy, jak dokážu krásně vypnout myšlenky a nádherně relaxovat.

Zároveň jsem od roku 2001 pronikala do tajů učení astrologie a numerologie,  poznávala jejich nezvratnou opravdovost... Vliv jejich energie na energie našich těl a osudu je naprosto fascinující... Vliv Vesmíru a jeho zákonů, je neotřesitelný a magický... Často jsem i trávila hodiny na diskuzních fórech mezi astrology... Bylo to nádherné poznaní zákona bytí...  Stále se v pokoře skláním nad  těmi fascinujícími  zákony přírody a nad všudypřítomnou energii. Nad nejstarší a fascinující vědou, která k nám promlouvá a  může ukázat cestu těm, kteří o ní opravdu stojí...

Astrologie nebyla nikdy pro mne cestou k obživě, ale je pro mne určitým zdrojem k mému osobnímu vnímání a chápání života, k osobnímu růstu...Tak stejně bych se mohla rozepsat i o numerologii. Každá z těchto věd, které jsem měla možnost poznat a prozkoumat, je laickým pohledem naprosto odlišná, ale opak je pravdou... Vypovídají obě dvě o naprosto stejných energiích, směřují ke stejnému cíli a výsledku, jen každá z jiného úhlu pohledu a to dává možnost ještě detailnějšího poznání...

​

I když to někdy v životě mým ( a mnohých z nás) vypadalo, že nenasloucháme a děláme věci špatně- opak je pravdou. Pokud vše děláte podle vašeho nejlepšího uvážení a podle hlasu svého srdce-tak tohle je ta správná cesta... Cesta na které máme poznat, pochopit, uvědomit si, najít směr...

​

Po téhle asi nejdůležitější fázi v mém životě přišla další etapa... Čekaly na mne další fáze, další lekce, které byly po zvládnutí každé z nich vždy těžší a těžší...

Kolikrát se zdálo, že už není cesta jít dál, kromě té zrádné, která by vedla k mému konci...  Která by znehodnotila, vše čím jsem do té doby musela projít a co jsem si těžce vybojovala.. Ale vždy se mi podařilo najít tu správnou ,uzounkou, náročnou, ale pro můj život tu správnou...

I když už byla na samotném dně propasti. Ale tam právě ty správné cesty bývají.. 

 Říkám tomu, že jsem vždy postoupila do dalšího těžšího a více náročného "Levelu"...

Cesta k branám mé duše...

​

 Začal se roztáčet rychlý kolotoč mého života, přinesl spoustu změn a já od roku 2006 zůstala sama s třema malýma dětma. Měla jsem i dvě zaměstnání najednou a bylo se hodně co otáčet. Takže toho času vážně nebylo na víc.

 

Až v roce 2010 přišla pauza a já měla na chvíli zase možnost se nadechnout a  relaxovat tvorbou. Tehdy jsem se na celé dny ponořila do malby na textil, malovala trička a  začala malovat i obrázky voskem-enkaustikou. Byla jsem tím vším naprosto okouzlená.

Procházela jsem i další fázi osobního rozvoje. Touha pomáhat bezbranným a nemohoucím lidem , dávat svou duši tam, kde je opravdu potřeba.. Zaplatila jsem si kurz pečovatelky a mohla tak mimo zaměstnání pomáhat starým a ochrnutým lidem , upoutaným k posteli. Dávat srdce lidem, kteří si zhluboka vážili, každého vašeho doteku, pohledu, úsměvu...Cítila jsem se vnitřně naplněná.

 Osud měl se mnou  tehdy ovšem jiné plány.. Dal mi na chvíli možnost poznat tenhle svět a posunul  mne opět dál, na další cestu nových lekcí... 

​

Nastoupila jsem v zaměstnáni na  třísměnný , který mnedefinitivně od všeho tvoření oddělil. Přesčasy, dvojité směny, víkendy svátky...  Energii jsem chodila načerpávat do přírody, stromy, slunce, řeka doslova nabíjí a  já tak čerpala tu nádhernou sílu, kterou mi vždy dávaly.. 

​

 Hodně jsem začala sportovat, běhání, kolo, cvičení- čerstvá energie tak přicházela, prostupovala mnou, stalo se tou mou životní potřebou. Uvolnit starou přebytečnou energii a vpustit tak novou , čerstvou... 

 

Děti vyrostly a doma trávily čas méně a tak jsem  pokračovala v enkaustice.  Od té doby už jsem vlastně tvořit nepřestala...  

 

Až na samotném konci roku 2017 si se mnou osud zase pohrál. Jak se říká, štěstí v neštěstí- a já tak dostala  prostor a podmínky si doma malbu poprvé vyzkoušet. I když po fyzické stránce jsou mé možnosti oproti dřívějšku trošku komplikovanější, paradoxně mi malování pomáhá je daleko lépe zvládat :-)

A tak  jsem namalovala svůj úplně první obraz životě.  Zimní hory Akrylem. A o  měsíc později přišel na svět můj hlavní obraz (Pro mne živá bytost) magický Poustevník... A tím to vše začalo. Vnitřní exploze. Vše co se muselo celé ty roky držet zpátky, vše co čekalo, rostlo a sílilo, všechna potlačovaná touha... Vše celou tu dobu trpělivě  čekalo a rostlo.. Příchod mého Poustevníka byl silný, magický a otevřel bránu mé duše dokořán...Zažila jsem  explozi... Ta síla, ta energie která tehdy vedla mou ruku...  Jako by se má duše stěhovala ven přes mou ruku, přes štětce..  Jsem s ním spojená nepopsatelným poutem - teď s odstupem času, jeho příchodu rozumím. Zahájil a byl symbolem všeho, co v mém životě teprve mělo následovat ... Poustevník je silně magický...Jeho příchod byla neskutečně silná energie, která proudila ven z mého nitra  a transformovala se skrze mé ruce a od té doby tak proudí energie do všech mých obrazů... 

Neexistoval čas, neexistovalo moje tělo, jen má duše, štětce a plátno...

​

Dny a měsíce po zdravotní, fyzické a psychické stránce vyčerpávající, ale tvorba mne nabíjející... Díky ní, jsem dokázala vše zvládat daleko lépe.  Má tvorba mi dávala sílu čekat, i když už to bylo vyčerpávající... Otočil se mi můj dosavadní svět vzhůru nohama, ale zárověň ty težké chvíle otevřely bránu mé duše naprosto dokořán... A čím hlouběji jsem ve své duši šla, tím výše jsem byla Vesmíru.

 

 Z počátku jsem se věnovala jen intuitivní tvorbě,  malovala jsem tak, jak jsem cítila to nádherné proudění z mého srdce... Postupně  jsem přecházela k malbě realistické a střídavě se věnovala kresbám portrétu. Tužkou , úhlem i pastelem... Portréty a postavy mne prostě od samotného začátku táhly a já měla nutkání je do nekonečna zkoušet v různých technikách,

Pozorovala jsem postavy, lidské tváře, jejich nasvícení, změny v pohybech, kontrasty, barevnost. Nad vším jsem vždy hodně přemýšlela a ihned to zkoušela přenést na papír či plátno...

 

 Malovaní mne naprosto očarovalo, úplně jsem mu propadla. A když jsem  už někdy nemohla malovat fyzicky, tak jsem aspoň studovala po internetu různé techniky, teoretické rady a postupy. Když jsem pak po nějaké době opět mohla, hned jsem všechno zkoušela. Malovala jsem akvarelem, pastelem, a o pár měsíců později i olejem.. Studovala a pročítala jsem  kde se  dalo vlastnosti a  chováni olejových barev, ředidel, techniky a postupy lavírované olejomalby, oxidační procesy...

Hodně mne přitahovala lavírovaná olejomalba ( technika starých mistrů) a proto jsem ze začátku co se oleje týče,  malovala jen touhle technikou. Později jsem se pouštěla  i do techniky Alla prima.

 

Malování úplně pohltilo mé myšlenky a zároveň mi tak pomáhalo nevnímat realitu. Jako bych se vždy přesouvala do úplně jiného světa. Pávě tam, kde stojí čas...

Je to nádherný svět, kde můžu naplno prožít pocity a myšlenky  toho co právě  maluji. Více vše chápat a zamyslet se na podstatou bytí.. Je to zároveň moje cesta sama k sobě,  do mého nitra. Nechávám se nést na vlnách mé duše...

 

Má tvorba je pro mne určitým druhem meditace.  Jsou to nádherné chvíle -propojení s obrazem. Jako by se mé srdce  přesouvalo ven na plátno  a zároveň z plátna do mého srdce..     Malovaní se stalo mou nedílnou součástí.. Dává mi vnitřní klid a harmonii. Naplňuje můj život tichem a klidem.. 

​

 A i když maluji teprve opravdu krátce, mám pocit, jako bych malovala odpradávna.

Každým dalším obrazem se posouvám dál a dál. Je to  pro mne prostě jeden obrovský zážitek ,který naplňuje mé srdce a otevírá více mou duši i vědomí. Jako bych našla to, co jsem celý život hledala...  Naplnění...

 

Často se tohle souznění mé duše s obrazem projeví ve formě intuitivní malby. Určité ztvárnění či přenesení pocitů.. Vznikají tak energetické obrazy i mandaly. 

 Tyto dva zcela odlišné styly ( intuitivní a realistický) se u mne střídají, ale já cítím, že se brzy nějakým způsobem  vzájemně spojí. 

​

Jsem za tuhle životní etapu neskutečně vděčná i když to byla pro mne zároveň jedna z těch těžších fází v mém životě... Ale přinesla mi to , co obohacuje můj svět... Jak se má cesta bude vyvíjet dále nevím... Nevím co mi osud ještě chystá. Ale jedno už vím určitě, malování se stalo mou nedílnou součástí, ať má cesta vede jakýmkoliv směrem...

​

                                                                           Artepia 2019