Postavit se před stojan a vzít do ruky štětec, je pro mne něco, jako projít nebeskou bránou do jiného světa.... Dveře se za mnou zaklapnou , svět utichne, čas se zastaví... A já začínám cestovat... Cestovat v hlubinách svého nitra- vzhůru ke hvězdám... Poznávám nové světy, přicházejí odpovědi na nevyslovené otázky, mozaika se začíná skládat... Vše má svůj smysl, svůj význam... V tu chvíli přichází čistá láska, pochopení, odpuštění i smíření... Je to nekonečný a nádherný svět, který tak miluji...
                                  Je to svět mé duše...  Můj svět- Artepia